Poslední rozloučení s Vojmírem Srdečným

Poslední rozloučení s Vojmírem Srdečným se konalo v pátek 23. srpna 2019 ve 12:00 hodin v Nové obřadní síni na pražských Olšanech za účasti řady společenských organizací, rodiny a přátel. Květy za Český svaz bojovníků za svobodu položil 1. místopředseda ÚV ČSBS Ing. Emil Kulfánek.

Tehdejší student Vojmír Srdečný se 17. listopadu zúčastnil u Hlávkovy koleje v Praze pietní vzpomínky na Jana Opletala, kterého nacisté smrtelně zranili na protinacistické demonstraci v den výročí založení samostatného československého státu 28. října 1939.

PhDr. Vojmír Srdečný byl mimo jiné předsedou historické skupiny 17. listopad 1939 v Českém svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) a v dubnu roku 2010 se stal členem Mezinárodního výboru Sachsenhausen. Celý život se zabýval tvůrčí prací s tělesně postiženými.

Vojmír Srdečný se narodil 6. října 1919 v Albrechticích nad Orlicí ve východních Čechách. V roce 1939 se přihlásil do Ústavu pro vzdělávání profesorů tělesné výchovy, kam byl přijat. V Praze bydlel na Švehlově koleji, tam po pěti týdnech studia 17. listopadu 1939 vpadlo německé komando SS a všechny studenty zatklo.
Spolu s dalšími stovkami studentů byl deportován do koncentračního tábora Sachsenhausen – Oranienburg. Po jednom roce, jednom měsíci a jednom dni se Vojmír Srdečný dostal z tábora na svobodu spolu s dalšími dvěma sty studentů. Navrátil se do Albrechtic, v prosinci 1940, kde pracoval jako praktikant v pojišťovně a po dvou letech byl nuceně nasazen ve fabrice Guss-und Metallgesellschaft v Holicích.

Po válce pracoval mj. v historické skupině 17. listopad 1939 a podílel se na poválečné evidenci deportovaných studentů.
PhDr. Vojmír Srdečný přes třicet let působil na pedagogické fakultě v Hradci Králové.
Každoročně 17. listopadu se účastnil pietního aktu u Hlávkovy koleje, kde si lidé připomínají uzavření vysokých škol německými nacistickými okupanty 17. listopadu 1939 a smrt studena Jana Opletala a dalších umučených a popravených studentů.

Vojmír Srdečný byl jeden ze zakladatelů českého systému Zdravotní tělesné výchovy a  byl i zakladatelem Kladrubských her, které byly celosvětově první sportovní soutěží pro tělesně postižené a konají se od roku 1948 dodnes. Téměř 30 let působil v předsednictvu Svazu tělesně postižených sportovců a podílel se rovněž na založení Mezinárodní organizace postižených sportovců. Publikoval několik stovek prací, byl i autorem mnoha učebních textů a praktických příruček pro různé druhy zdravotního oslabení. Je nositelem řady tuzemských vyznamenání.

fotoreportáž: Ioannis Sideropulos

Zanechte komentář!