Jožka Jabůrková: »Fašismus rozsévá zhoubu, vojny a neštěstí«

Obhájkyně práv neprivilegovaných, talentovaná novinářka, cvičitelka mládeže, česká vlastenka, bojovnice proti fašismu, pražská zastupitelka. To všechno byla Jožka Jabůrková. Před 70 lety, 31. července 1942, ji v KT Ravensbrück umučili němečtí nacisté. Příznivci jejího světlého odkazu, mezi nimi i členky Levicových klubů žen a členové pražské organizace KSČM, se v předvečer tohoto smutného výročí sešli na pražských Olšanských hřbitovech v části Čestného pohřebiště u Jabůrkové bronzové sochy (od akademické sochařky Věry Merhautové), aby uctili její památku.

Jabůrkové původ a vše, co zažila již v útlém věku, ji předurčily postavit se tam, kde stáli slabí a utlačovaní. Viděla neštěstí, jež zplodila první světová válka. Byla svědkem nemilosrdné střelby četníků do hladovějícího davu. To vše se promítlo do jejího jednoznačného celoživotního směrování.

Jožka Jabůrková se především našla v novinářské práci. Týdeník pro ženy Rozsévačka, který redigovala, odrážel každodenní starosti žen, žijících v prostých poměrech. Přesvědčovala své čtenářky, že žena nemůže být pouze hospodyní a matkou, nestarající se o politiku. Nýbrž – že boj za povznesení a osvobození ženy, za její rovnoprávné postavení ve společnosti, je nedílnou součástí úsilí o jiný, lepší svět pro celé lidstvo.

Jabůrkové aktivita od 30. let, kdy se stále hrozivěji a otevřeněji začal ozývat fašismus, stoupala na intenzitě. Zabývala se všemi průvodními jevy narůstající krize – stávkami, demonstracemi, sociálními poměry žen a dětí. Burcovala k prosazení jednotného postupu všech antifašistických sil. V Rozsévačce z roku 1938 napsala: »Fašismus, tato metla lidstva, je největším nepřítelem všeho spravedlivého, demokratického a dobrého. Kam přijde, rozsévá jen zhoubu, vojny a neštěstí.

V obtížných letech 1931-1938 pracovala v Ústředním zastupitelstvu hl. m. Prahy, v němž zastupovala voliče komunistické strany. Byla nepřehlédnutelnou pražskou zastupitelkou. Na faktech odhalovala protilidovou politiku vlády a pražské radnice. Navrhovala pro Pražany řadu moderních sociálních opatření, jako školní jídelny, družiny, nemocnice, očkování pro děti, sociální byty, cenově dostupný plyn, elektřinu či jízdné, měla i velkorysé plány – např. zbudovat na Štvanici Masarykův ostrov dětské radosti. Její prací se jako červená nit táhl požadavek, jenž má obecnou platnost dosud: Nechceme milodary pro naše děti, chceme práci pro jejich rodiče.

Již v té době, v tehdejší ČSR, byl týdeník Rozsévačka pro svou nekompromisnost několikrát cenzurován a pozastaven. Tři týdny po potupné mnichovské zradě 20. října 1938 byl vládou generála Syrového zastaven veškerý komunistický tisk, včetně Rozsévačky. Jabůrková se však nevzdala. Založila časopis Kytice, do něhož psala pod pseudonymem. Kytice vycházela až do fašistické okupace.

Jak nebezpečná byla pro fašisty a jejich přisluhovače, je zřejmé z toho, že vzápětí po příchodu nacistických okupantů byla zatčena. Jožku však nacisté nepokořili. Ani na gestapu, ani později v koncentračním táboře. I v těchto nepředstavitelných podmínkách se nevzdala. Pomáhala ostatním ženám, včetně žen lidických. Zahynula po dlouhodobém trýznění ve věku 46 let v mrazivém táborovém vězení.

I odbojářka Jožka Jabůrková patří do plejády českých vlastenců, kteří by měli být vzorem pro každého z nás. Žila statečný život a obětovala se pro druhé, pro naši svobodnou, mírovou současnost. Zeptejte se však dnes mládeže, zdali o ní něco vědí. A znají ji vůbec učitelé? Dokážou zmínit v hodinách dějepisu aspoň její jméno? I socha, která již deset let stojí na pražských Olšanech, měla v polistopadovém období prapodivný osud, než péčí Občanské iniciativy Vděčnost, již tehdy vedla Jabůrkové spoluvězeňkyně Věra Picková, a slušných lidí v pražském zastupitelstvu i jinde zakotvila na tomto čestném místě.

Před časem byla v Muzeu hl. m. Prahy instalována výstava Dcery Prahy. Mezi ženami, jež se svým konáním zasloužily o Prahu, však místo pro Jabůrkovou, žel, nevybylo. Jsem přesvědčena, že je to chybou. Jak praví nápis na podstavci sochy, i Jožka Jabůrková se zasloužila o hlavní město. Plným právem stojí její socha v blízkosti osvoboditelů od fašismu a bojovníků na barikádách pražského povstání.

Monika Hoření

foto: Vlastimil Hloupý

Zanechte komentář!