Poznámky z pléna únorového jednání ÚV ČSBS

Po svém lednovém zvolení do čela oblastního výboru v Prostějově jsem vyrazil do Prahy na své první
plénum ústředního výboru ČSBS. Přestože jsem si přečetl velmi dělný program jednání, bylo mně díky
pečlivě načasované mailové komunikaci jasné, že na přetřes přijdou i jiná témata. A optimalizace
finančních toků za stále zhoršujících se vnějších podmínek mělo být tím nejméně kontroverzním.
Táhlo skoro na poledne a z pracovního programu jsem já ani ostatní přítomní neměli ještě odškrtnutý
ani bod. Skupinka několika spiklenců v koutě kula čile svoje personální pikle stran odvolání stávajícího
předsednictva.
Bylo vcelku příznačné, že oné skupince vévodila předsedkyně OV Lidice Jana Bobošíková, byť to
nebyla ona, která by se viditelně hlásila o nějaké funkce. Pouze zopakovala obehranou písničku
s oceněním člena a poslance Zdeňka Ondráčka. Když se po všelijakých tahanicích konečně přistoupilo
k schválenému veřejnému způsobu hlasování o odvolání členů předsednictva, utrpěli spiklenci
jednoznačný debakl. Aby to tak nevypadalo, pochvalovala si svitavská šéfka Jitka Gruntová, že
v listopadu bylo pro odvolání šest hlasů, dnes už osm! To je progres!
Když jsme se poté prokousali plánovanými body programu a účastníci se začali trousit na cestu
k domovu, vyšlo teprve najevo, že několikahodinové jednání bylo pouhou bezvýznamnou částí té
zásadně plánované události. Když hrdě nesoucí se postava Jany Bobošíkové vyplula z budovy ústředí
ČSBS, našla před nimi poslušně panáčkující trio z veřejnoprávní televize, které na místě hlídkovalo
několik hodin.
Jak jinak, sotva vystudovaný, a proto pokynů dbalý žurnalista, se poctivě dotázal na usnesení
lidického výboru a „kauzu Ondráček“. Mediálně dobře vybavená Bobošíková stejně poctivě
odrecitovala, co měl novinář a potažmo zbylí diváci veřejnoprávní žumpy slyšet…a odkráčela.
Není náhodou, že jsme den po výročí únorových událostí z roku 1948 svědky stále stejné taktiky. Je
opravdu kuriózní, že ti, kteří se nejvíce štítí čehokoli tzv. komunistického, používají, a nutno přiznat,
že zdařile, naprosto totožné praktiky, jaké tady byly už k vidění v poválečném období. Jak totiž
pacifikovat názorově vzpurnou organizaci? Jednoduše. Nejprve ji nenápadně infiltrovat a poté čekat,
až se její vedení tak říkajíc „chytne“ na nějakém zástupném, ale mediálně dobře znějícím tématu.
Toho se „krtek“ v organizaci okamžitě chopí a začne brojit proti stávajícímu vedení, samozřejmě pod
formálním pláštíkem „záchrany“ dané organizace, kterou potápí nezodpovědné vedení. Do nového
vedení je zpravidla navrhovaná víceméně neškodná a konsenzuální figurka, která má ulehčit proces
„obrody“. Dříve či později si však „krtek“ najde své kýžené uplatnění.
A hurá, organizace je zachráněna! S novým vedením se zařadí do hlavního proudu, třeba by mělo
citelně utrpět její původní poslání… Takže i u nás v ČSBS přesně víme, kdo na jakých pozicích stále
stejné šachovnice stojí. Ubráníme svoji nezávislost?

Tomáš Kaláb

One comment to Poznámky z pléna únorového jednání ÚV ČSBS

  • Jitka Gruntová  says:

    Přikládám svoji odpověď bratru Kalábovi.

    Díky za příjemné čtení, vážený bratřeB-) Jako učitelka českého jazyka musím pochválit Váš styl i jazykovou kulturu. V poznámkách mi ovšem chybí závěr: O usnesení hlasovalo 24 členů ÚV – 2 byli proti, 2 se zdrželi a 20 hlasovalo pro usnesení (na můj dotaz, kolik hlasovalo členů pro usnesení, že si myslím, že nejsme usnášení schopní, jsem byla sprdnuta mladíkem v červeném svetru, že mám dávat pozor, a br. Vodička pravil, že nás bylo dost a schůzi ukončil; v místnosti nás sedělo 28 – včetně zaměstnanců ÚV a nečlenky ÚV sedící naproti mně). Tolik pro pořádek.
    Pohodový večer všem. JitkaB-)

    PS Jako autorka literatury faktu snad jednou napíšu pár stránek o pokusu o puč v ČSBS, kde budu vycházet z e-mailů, které mne podporovaly v odvolání předsednictva a vyzývaly, abych přijala kandidaturu na předsedkyni… O telefonátech nemluvím, ale nevolal mi nikdo, kdo by nesouhlasil s odvoláním vedení… Podporovatelů bylo 27, někteří z nich dopředu hlásili, že ve veřejném hlasování pro odvolání nebudou…

    Tak se nedivte, že dva stateční, kteří přibyli a nebáli se vyjádřit svůj názor i veřejně, mne potěšili. Ve filmu bylo jen sedm statečných – odtud moje radost. A nějak Vám uniklo, že nikdo od předsednického stolu nereagoval na moji výtku, že medaili ČSBS dostal Daniel Herman. Tož hurá! Mlčení v jednací místnosti je dobrá zpráva pro jisté kruhy. Ondráček mnohé nadzvedl, ale Herman je v pohodě. Milí krajané…

Zanechte komentář!