RE-VÍ s prsty v Londýně

V dubnu 1941, když němečtí okupanti zrušili Československou obec sokolskou, mladí příslušníci TJ Sokol z Třebíče, aby se mohli legálně scházet, pod hlavičkou Trampský klub Fafejta v roce 1942 založili plavecký oddíl. Dokonce se stali členy Českého amateurského svazu plavců. V plaveckých soutěžích v rámci Moravy dosahovali pozoruhodných výsledků.

Čelní činovníci místního Sokola, zapojení do ilegálního protinacistického odboje, však byli kolaboranty prozrazeni. Gestapo je zatklo a následně byli odsouzeni k trestům smrti či posláni do koncentračních táborů, z nichž se nikdo nevrátil.
Sokolské ideje, zejména výchova k vlastenectví a k zásadám demokracie, ovlivnily založení odbojové skupiny RE-VÍ, což znamenalo Revoluce vítězí. Vznikla v květnu 1944 z podnětu člena plaveckého oddílu Roberta Trojana (1920–1999).
Trojan ustanovil Radu osmi (R8), která řídila činnost organizace. Byly vytvořeny tři sekce: zpravodajská, bojová a civilní. Jejich činnost ovšem nebyla přesně vymezena, takže se navzájem prolínala. Stěžejním úkolem bylo vybudovat spolehlivou síť z řad vlastenecky smýšlejících občanů, ochotných se podílet na boji proti okupantům.
Na počátku roku 1945 existovala dobře fungující síť informátorů, pokrývající nejen celý třebíčský okres, ale také část Jaroměřicka. Zprávy však přicházely také z Jihlavy, Telče, Třeště a Dačic. V regionu jihozápadní Moravy bylo do zpravodajské činnosti zapojeno kolem tisíce občanů. Zpravodajská sekce RE-VÍ zpracovávala podklady z více než devadesáti míst.
Velkým přínosem pro RE-VÍ bylo získání bývalých důstojníků z povolání, kteří mohli fundovaně zajistit přípravu členů pro zpravodajskou práci v duchu zásad konspirace, ale také se postarat o bojový výcvik. Byly vypracovány podrobné plány na obsazení důležitých objektů a úřadů ve městě a okolí, zaregistrována skladiště válečného materiálu, posádky nacistických jednotek s údaji o jejich počtu a výzbroji atd.
Záslužnou roli sehráli například zaměstnanci pošt, kteří vědomě porušovali listovní tajemství a s rizikem likvidovali případné udavačské dopisy zasílané německým úřadům či úmyslně zpožďovali nebo ničili úřední dopisy, jež rozesílal Pracovní úřad, a v nichž byly příkazy k totálnímu nasazení Čechů do vesměs zbrojních podniků v protektorátu nebo v říši.
Železničáři zase dodávali přesné informace o přepravě vojenských jednotek a vojenské techniky a v závěru války účinně zpomalovali průchodnost tratí a na drážním zařízení prováděli drobné sabotáže. Členové RE-VÍ, kteří pracovali v místních podnicích, jež byly součástí nacistické zbrojní mašinerie, pracovní nekázní a malými únosnými sabotážemi brzdili výrobní procesy.
Nedlouho po založení RE-VÍ se Rada osmi snažila navázat spojení s jinými odbojovými skupinami v regionu. Podařilo se to zásluhou zapojených důstojníků naší armády již v létě 1944. Dokonce byl úspěšně navázán kontakt s organizací napojenou na londýnskou exilovou vládu. Šlo o dobře fungující Radu tří (R3). Ta se zrodila jako nástupnická protinacistická organizace po Němci zlikvidovaných odbojových skupinách Věrni zůstaneme a Obrana národa. Nově vzniklé uskupení se nejprve jmenovalo Přípravný revoluční výbor, později Jaro a od léta 1944 Rada tří. Těžištěm jeho ilegální činnosti byla nejdříve Českomoravská vysočina (skupina Horácko), později zasahovalo také na Pelhřimovsko, Náchodsko, Chrudimsko a v Orlických horách.
Jako jediná ze všech odbojových organizací na území protektorátu měla R3 kromě zpravodajské, bojové a destrukční činnosti i detailně rozpracovaný program poválečného uspořádání v osvobozené republice. Byl vytištěn v 10 tisících exemplářích a rozšířen po celé rozsáhlé odbojové síti R3.

Citelnou ránu R3 utrpěla v říjnu 1944. Generálu Lužovi a jeho pobočníkovi v Praze hrozilo zatčení. Proto se po varování rozhodli přesunout na Českomoravskou vrchovinu. Unavení a promočení deštěm si chtěli odpočinout v hostinci ve vsi Hříště u Přibyslavi. Když náhodná četnická hlídka zjistila dva neznámé podezřelé muže, chtěla je legitimovat. Došlo k přestřelce, při níž oba odbojáři byli zastřeleni. Členové tamního partyzánského oddílu Čapajev padlé pomstili. Vnikli na přibyslavskou četnickou stanici a na základě verdiktu partyzánského soudu četníky zastřelili. Tato odvetná akce měla velký vliv na postoje většiny příslušníků protektorátního četnictva a policie.
Zásluhou civilní sekce RE-VÍ se na základě rozkazu velitele skupiny Horácko a podle pokynů směrnic dodaných R3 v obcích z řad hodnověrných občanů vytvářely revoluční místní národní výbory a rovněž okresní národní výbory. Ty, zejména po vypuknutí Pražského povstání, přebíraly správu obcí do svých rukou.
Třebíč byla osvobozena v noci z 8.
na 9. května 1945. Tehdy k radnici dorazilo tankové čelo rudoarmějců 2. ukrajinského frontu maršála Malinovského, navigované příslušníky RE-VÍ. Na Karlově náměstí došlo k přestřelce s prchajícími Němci.

Po krátkém uvítání tanky vyrazily na pomoc Praze. Národní výbory všech stupňů v duchu Košického vládního programu působily až do prvních řádných poválečných voleb v květnu 1946. V čele ONV stanul velitel skupiny Horácko, Ing. Zdeněk Kornblüh-Michal.
Civilní sekce RE-VÍ lidové správě předala přesné soupisy lokalit, kde po nacistech zůstaly sklady válečného materiálu, motorových vozidel a pohonných hmot, potravin a také místa, kde se nacházel jatečný dobytek, který zásluhou odbojářů nebyl přemístěn. Sekce rovněž předložila seznamy kolaborantů a konfidentů z řad českého obyvatelstva, z nichž mnozí byli později souzeni.
Předseda ONV z řad příslušníků RE-VÍ a s dalšími dobrovolníky vytvořil takzvanou Rotu RE-VÍ, která se úspěšně postarala o vyčištění lesů od rozprášených příslušníků wehrmachtu. Bylo zajato a soustředěno kolem 1400 německých vojáků.
Při plnění bojových a destrukčních akcí na Třebíčsku v letech 1944 a 1945 padlo celkem 12 odbojářů. Z nich
7 byli příslušníci odbojové organizace RE-VÍ.

(Zpracováno na základě podkladů
dodaných ZO ČSBS Třebíč 2)

Zanechte komentář!