Sestry a bratři

již od počátku 90 let je náš svaz terčem pokusů o likvidaci. Již v roce 1990 přišel první
návrh v tehdejším Federálním shromáždění na naše rozpuštění. V této optice i nadále
pokračuje část veřejnosti, která si nedokáže vážit lidí, které náš svaz sdružuje a zaštiťuje.
Nejvíce mne mrzí, že poslední kolo kampaně jsme rozvířili mi sami, tedy naše bývalá
členka, která ve svých mladických letech pomýšlela na to stát se jakousi profesionální
bojovnicí za svobodu. Když jsem se ji v dobrém pokusili vysvětlit, že ke vzdělání a
zapálení, je potřeba i vyšší míra moudrosti, které nelze nabýt jinak než věkem, začala náš
svaz očerňovat. Rozesílala pomlouvačné bláboly, kterých se v té době i díky naší
předvolební podpoře prezidentu Miloši Zemanovi, některá média ráda chytla. A celý
kolotoč vedoucí ke zrušení našeho svazu mohl jet opět na plné obrátky.
Ani tenkrát jsem se v mnohdy extrémně vypjatých chvílích nezalekl a bojoval za náš svaz.
Kde byli mnozí ti, kteří dnes lační po změnách, když náš svaz byl téměř na pokraji
záhuby? Jako člověk, který si stejně jako mnoho z vás, ve své životě prošel mnoha
zápasy, boji a krizovými situacemi, jsem se ani v těchto chvílích nezalekl a s plnou vahou
jsem se do boje vložil. Tím jsem si samozřejmě udělal spoustu nepřátel a musel přijmout
mnohá rozhodnutí, která se dnes, tedy po zdárném konci bitvy, zdají poněkud jinak.
Chci se také vyjádřit k výtce, kterou jsem písemně obdržel od předsedkyně lidického
oblastního výboru. Nadále si stojím za svými kroky, které vedly k záchraně činnosti
našeho svazu. To, že někoho vyznamenáme na základě podnětu a dlouhodobé
spolupráce se může sice jevit jako mediálně ožehavé téma, ale pokud jeho minulost
nevadila Policii ČR, Národnímu bezpečnostnímu úřadu, Polanecké sněmovně a zejména
voličům, jsme mi arbitry morálky? Máme právo na základě momentální mediální nepřízně
odmítnut někoho, kdo nám dlouhodobě pomáhá? Do očí říci člověku, který za nás bojoval,
že si ho nevážíme? Máme tedy ze stejných důvodů odmítnout všechny naše členy, kteří
například bojovali na východní frontě druhé světové války pod vlajkou Rudé armády?
Máme tedy opět zalézt a čekat na naše zrušení, jakby se mnohým jistě líbilo, protože by v
tu chvíli mohli prohlásit svou verzi za vítěznou?
Slibuji vám, že svůj boj za záchranu naše svazu nikdy nevzdám, což jsem již mnohokrát
potvrdil a potvrzuji svou každodenní prací. Věřte, že kdybychom takto tvrdě nepracovali,
byl by náš svaz již dávno zrušen. A co víc – bylo by to chápáno jako pomsta našemu
prezidentovi! Proto Vás všechny žádám nejenom o odporu, ale také o sjednocení proti
nebezpečí hrozby zániku našeho svazu.

Ing. Jaroslav Vodička,
předseda ČSBS

Zanechte komentář!