Z oslav 74. výročí osvobození od německé okupace v Praze

Oficiální oslavy Dne vítězství a konce druhé světové války probíhaly v květnových dnech na různých místech naší republiky. V Praze se jich zúčastnili i nejvyšší představitelé České republiky, politici, zahraniční diplomaté, veteráni a představitelé významných organizací a spolků, včetně Českého svazu bojovníků za svobodu, který se v řadě případů podílel na jejich organizaci.

 

Nejvyšší představitelé státu položili věnce na Vítkově

Prezident Miloš Zeman, předseda vlády Andrej Babiš a další vrcholní politici položili věnce u Národního památníku v Praze na Vítkově. Připomněli tak 74. výročí konce druhé světové války v Evropě a osvobození naší vlasti od německé okupace. Pietního aktu se zúčastnili také pamětníci a váleční veteráni. Mezi nimi byla i delegace ÚV ČSBS vedená 1. místopředsedou plk. ing Emilem Kulfánkem a ing Jaroslavem Kalivodou, členem ÚV ČSBS, kteří položili věnce a uctili památku padlých.
Věnce spolu s prezidentem republiky a premiérem k památníku položili také předsedové Senátu Jaroslav Kubera a Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Radek Vondráček, ministr obrany Lubomír Metnar a další zástupci státní správy a samosprávy. Památku padlých uctili položením věnců také zástupci spolků a válečných veteránů.
„Vzdáváme hold a úctu všem našim vojákům, legionářům, kteří bojovali za svobodu naší země,“ řekl Andrej Babiš novinářům. Konec války je podle něj důležité připomínat zejména mladší generaci.

 

Vzpomínalo se i na Olšanských hřbitovech

Na Olšanských hřbitovech se sešli zástupci Ministerstva obrany ČR, Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v čele s 1. místopředsedou JUDr. Vojtěchem Filipem, dále také diplomatičtí představitelé vítězných vojsk Spojenců. Poklonit se hrdinům přišli zástupci pražské samosprávy, členové České obce sokolské a Českého svazu bojovníků za svobodu.
Společně položili na vojenském hřbitově zemí Commonwealthu věnce k pomníku vojáků, kteří ve 2. světové válce bojovali a padli na území bývalého Československa. Poté uctili hrdiny druhé světové války na pohřebišti a památníku vojáků Rudé armády, vojáků Bulharska, Pražských barikádníků, obětí německých nacistů z Prahy 4 a letců britské RAF. Poslední věnce se kladly k hrobu generála Karla Klapálka, u památníku 1. odboje, a také u hrobu legendárního velitele Pražského povstání generála Karla Kutlvašra, kde byla pietní vzpomínka zakončena.

 

Bez vzpomínek nejsou národní dějiny, zaznělo na Valech

Český svaz bojovníků za svobodu ve spolupráci se Sdružením Českého národního povstání uspořádaly dne 2. 5. 2019 v Hlavním sále Ministerstva obrany v Praze slavnostní setkání k připomenutí 74. výročí Květnového povstání. Akce se konala za účastni představitelů Ministerstva obrany a Generálního štábu Armády České republiky, politiků, vojenské i odborné veřejnosti a žáků a studentů z Nové Paky a Ústí nad Orlicí.

V úvodu přednesl projev poslanec za KSČM Stanislav Grospič a ředitel Odboru pro válečné veterány MO plukovník Eduard Stehlík, který zmínil, že bez vzpomínek nejsou národní dějiny a že pokud na naši historii přestaneme vzpomínat, tak jsme na nejlepší cestě, abychom přestali být národem. Velvyslanec Slovenské republiky Peter Weiss pozdravil přítomné veterány 2. světové války a všechny, kteří se starají o památku veteránů. Zdůraznil, že je velmi důležité připomínat si silné a společné historické kořeny Čechů a Slováků a společně prolitou krev za obnovení Československa. Apeloval na mládež, aby nesla odkaz hrdinů. Dále řekl: „My jsme nebyli jen osvobozeni, ale osvobozovali jsme se i sami. Nejlepší lidé pochopili, že nelze jen čekat.“ Konstatoval, že 2. světová válka byla válkou o světovládu a že 15 milionů sovětských vojáků Rudé armády rozhodujícím způsobem tuto Hitlerovu snahu o světovládu zastavilo. Svůj projev zakončil slovy: „Čest a sláva všem, kteří se nacismu postavili.“

Dále zazněla slova přímého účastníka povstání v Praze Vladimíra Dvořáka, který seznámil přítomné s tím, co se během Květového povstání dělo v Praze, konkrétně na Spořilově. Vzpomínal na mnoho jmen osobních přátel, učitelů, sousedů a jejich rodin.

Na závěr vystoupil předseda ČSBS Jaroslav Vodička, který zmínil, že je chybou školství, když podceňuje výuku české historie. Zdůraznil, že ČSBS je spolkem, který se zaměřuje na zachování tradic, které souvisí s 2. světovou válkou, a nemá zájem být spolkem politickým. V této souvislosti očekává pochopení všech, kteří hájí památku válečných veteránů.

 

Terezínská tryzna

V Terezíně se sešli nejvyšší zástupci vlády, soudů, duchovních i samospráv a zahraniční diplomaté i přeživší holocaustu, aby si na Národním hřbitově připomněli památku obětí německé nacistické perzekuce. Věnce a květy položily i delegace Českého svazu bojovníků za svobodu. Ke shromážděným u pomníku promluvil také 1. místopředseda ÚV ČSBS bratr Emil Kulfánek.

 

Shromáždění u pomníku 2. odboje na Klárově

Odložme ideologické brýle, vyzval slovenský velvyslanec Peter Weiss ve svém projevu na pietním setkání u pomníku 2. odboje na pražském Klárově. Akci organizoval Český svaz bojovníků za svobodu.

„Myslím si, že bychom se měli na druhou světovou válku dívat v historických souvislostech, přes fakta, a ne přes současné ideologické brýle. Je to důležité i kvůli tomu, že když se podíváme na statistiky o druhé světové válce, je jednoznačné, že bez těch patnácti milionů padlých sovětských vojáků, vojáků všech národností Sovětského svazu, by asi to vítězství nebylo bývalo tak rychlé, bylo-li by vůbec“, uvedl.

„Já se znovu a znovu s údivem setkávám s komentáři různých publicistů a dokonce i historiků – pamatuji si na jednoho švýcarského, který působí v Čechách – o tom, že osvobození vlastně byla okupace,“ uvedl slovenský diplomat. Vyzval přítomné, aby zapojili trochu fantazii. Co by se stalo, kdyby se Čujkovovi nepodařilo ve Stalingradu zastavit nacistickou armádu, kdyby Hitler získal i ložiska ropy na Kavkazu a vojensky by porazil Sovětský svaz? „K celé Evropě, kterou už měl tehdy Hitler k dispozici, by mohl přidat ještě veškerý průmyslový, vědecký a lidský, přírodní potenciál obrovského Sovětského svazu. Co myslíte, že by následovalo? Myslíte si, že při takové obrovské koncentraci sil by se udržela Velká Británie?“

Velká koalice nevznikla podle Weisse proto, že by snad Churchill a Roosevelt měli iluze o Stalinovi, nebo že by byli obdivovateli sovětského politického systému. Vznikla proto, že pochopili, že pokud nespojí síly, Hitler může svého cíle dosáhnout. Tím spíše bychom ani dnes, 74 let po konci války, neměli vytvářet rozdíly. „Musíme stejně uctít všechny lidi z odboje, toho našeho českého i slovenského, ty, kteří bojovali na východní frontě, i ty, kteří bojovali na západní frontě, ty, kteří bojovali v Pražském povstání, i ty, kteří bojovali ve Slovenském národním povstání,“ zdůraznil Weiss. „Uctít hrdinnou operaci Anthropoid, všechny ty členy malých odbojových skupin, kteří riskovali životy nejen svoje, ale i svých rodin, a nevzdali se ani za protektorátu, když se zdálo, že Hitler tu Evropu už má, že válku vyhrál. A stejně bychom měli uctít i oběti všech armád, vojenských skupin, které osvobodily Československo,“ řekl.

„Je oprávněné klást si otázku, kdo pozval Stalina do střední Evropy. Jsou na to dvě odpovědi: mnichovská dohoda – a neochota západních Spojenců otevřít druhou frontu v roce 1943, jak to Stalin žádal,“ uvedl ve svém projevu slovenský diplomat. To, že se Československo udrželo po konci druhé světové války ve svých předválečných hranicích, s výjimkou ztráty Zakarpatské Ukrajiny, bylo podle něj „zázrakem“ a úspěchem všech československých odbojových a diplomatických složek.

 

 

Zanechte komentář!